Laos, Kambodža, Thajsko - 05.02.06
Bylo nás 6. Cesta trvala 24 dní a najezdlili jsme hodně moc kilometrů letadlem, busem, autem, lodí, na kole, motorce, tuktuku, někteří na slonu, nachodili pěšky. Prostě nabitý program.
Do Bangkoku jsme dorazili v odpoledních hodinách a po úspěšném absolvování vstupních formalit (nevadilo, že jsme jako adresu hotelu uvedli adresu královského paláce, protože byla po ruce) jsme se na třetí pokus trefili do správného busu a dojeli na nádraží, odkud směřují dálkový autobusy na sever. Bylo to jak se říká za pět minut dvanáct, protože autobus nám jen za půl hodiny. Čekala nás cca 10ti hodinová cesta (700Km) na sever Thajska. Autobus exklusivní, sedadlo masírovalo, dalo se úplně položit, roznášelo se jídlo. Po asi hodině jízdy jsme ho překřtili na „Freezer“ protože se uvnitř teplota pohybovala kolem 15 stupňů. Venkovní byla tak 30. To jsme ještě nevěděli, že je to zcela normální jev. Do busů jsme chodili oblečení úplně ve všem, co jsme si do tropů zabalili. Důležitým artiklem se staly igelitové pytlíky. Ty jsme cpali do děr od klimatizace, aby nám mozek úplně nezamrznul. Ráno jsme se nechali převést přes Mekong a kolem 10 jsme vstoupili do Laosu. Po velice rychlém snídaňo-obědě (polívku jsem si musel nalít do PET flašky) jsme přesedli na slow boat, kterou jsme pokračovali po proudu Mekongu. Plavba trvala skoro 6 hodin. Překvapilo mě, jak hodně původního pralesa je v Laosu vykácenýho. Okolní kopce byly vlastně úplně bez porostu. Nocovali jsme v malém městečku Pak Beng. Konečně pořádná postel. Elektrika byla jen asi hodinu, pak už jen svíčky. První setkání s Beer Lao. Ráno jsme se vydali na sever (odklon od hlavního toku turistů, kteří pokračují dál po řece). Konečně začal Laos bez smečky Američanů za zadkem, kteří jedou do Laosu na čtyři dny za dobrodružstvím a dávají to jak se patří znát. Cesta na náklaďáku cca 120Km. Velkým překvapením pro mě byly cesty. Většina jich byla nově vyasfaltovaných. Městečko Oudomxai samo o sobě nebylo tak zajímavé, ale výlet po okolních vesničkách nás úplně nadchnul. Vesnice horských kmenů, které vláda donutila sejít do údolí a začlenit se do společnosti byly plný pobíhajících dětiček, které se nás nejdříve bály, ale pak ztratily stud a přišly si nás prohlídnout. Další den jsme se vydali ještě více na sever, kde nás čekal sjezd divoké řeky na speed boatu (v cca 70Km rychlosti). Vskutku povedená taškařice. Spaní jsme našli v „Ráji“. Vesničce bez silnice, elektriky, obklopené horami plných jeskyň. Po řece a silnici jsme dorazili do Luang Prabang. Bývalé hlavní město, které je plné památek, zahraničních turistů, ale stále si zachovává svou atmosféru. Cesta dále na jih přes hory se jen tak nezapomíná. Podél silnice se stále pohybují vojáci, kteří hlídají bezpečnost. V minulosti tu došlo k několika přepadením autobusů. V podvečer jsme dorazili do malého městečka - Vang Viengu. Okolní jeskyně jsme objevovali na kolech. Je jich tu opravdu velké množství. Příroda více než úžasná. Zážitkem bylo plavání proti proudu podzemní řeky s čelovkou na hlavě. Určitě by tu šlo strávit mnoho dní. My jsme však po dalším dni pokračovali pro změnu na jih. Přes kratší zastávku v hlavním městě (zkrátila se na pár minut) jsme večer dorazili do Ban Na village. Vesnička vzdálená cca 100km od Vientianu. K našemu překvapení tam nebyl žádný Guesthouse. Spaní jsme nalezli v jednom z místních bambusových baráčků na kůlech. Paní nám zabila slepici a uvařila z ní večeři a následně i snídani. Celý večer jsme si krásně popovídali (bez znalosti společného jazyka). Druhý den jsme se vydali do džungle za divokými slony. Bylo šílený vedro. Spali jsme na věži, pod kterou se měli v noci sloni koupat v tůni. Bohužel se sloní podívaná nekonala. Rozhodli se, že se nám neukáží. Toto místo je jedno z mála míst,kde se divocí sloni v Laosu ještě vyskytují. Oblíbili si totiž cukrovou třtinu, která se ve vesničkách pěstuje, a proto se stáhli z hor nížeji. Po nezdaru se slony jsme se přesunuli do Vientianu a dva dny probíhala městská turistika. Oblíbenou činností se stalo cestování na kole. Následoval přelet do Kambodži. Návštěva plovoucích vesnic v okolí Siem Riepu byla velkým zážitkem. Musím říct, že spíš záporným. Lidi tam žijou v obrovský bídě, smradu a zmaru. Byl to pro nás po Laosu trochu šok. Už se najednou nikdo nesmál. Výrazy obličejů se najednou hodně změnily. Turisté jsou tu největším zdrojem příjmů a člověk to pociťuje na každém kroku. Večer jsme si domluvili tuk tuky na druhý den a vyrazili na Angkor Wat. (Fotky z Angkoru jsem dal extra) Naše kroky dále směřovaly do Thajska. Cesta na hranice předčila naše očekávání. Cestovat jsme měli v klimatizovaném buse. Přijela taková stará herka. Už byla plná, nás posadili na přídavná sedadla. Cesta trvala 6 hodin a ujeli jsme 150km. Za chvíli jsme byli pokryti 1cm vrstvou červeného prachu. Intenzivní zážitek:-). Po překročení hranice se všechno změnilo. Do Bangkoku jsme dorazili k večeru. V Thajsku nás čekali jen pláže, trocha slunce a deště. Podrobnosti budou následovat.
(Pro správné zobrazení fotografií je zásadní dobré nastavení Vašeho monitoru. Ujistěte se, že na kalibračním obrázku rozeznáte jednotlivé odstíny šedé, případně monitor přenastavte.)
komentáře [48]
