Taťkovy obrázky z USA - 20.10.05
Taťka vyrazil na podzimní cestu do USA. Tady budou jeho postřehy a obrázky z cest.
Binghamton
Prý je to největší město v širším (100 mil) okolí. Pch! Jde vlastně o trojměstí B., Endicott a Johnson City, z nichž je B největší. Univerzita je ale mimo město a mám za to, že je spíše v Johnson City. To je ale jedno.
Město leží v mělkém údolí na soutoku dvou řek s indiánskými jmény. Pořád si je nemohu zapamatovat, tak z mapy: Susquehanna River a do ní se vlévá Chenango River. Asi se mohou dost vylévat ze břehů, všude okolo jsou vysoké břehy. Voda je dost špinavá, možná jen zakalená, protože neustále prší. Je to ale jiný déšť než u nás, většinou jen mžení. Dá se v tom i chodit. Přestože přes okno vypadá počasí jako u nás, je mnohem tepleji. Přes den i 17 stupňů Celsia, i když tady to měří na nějaké jiné stupně, které přepočítávat neumím. Prostě: spousta studentů tu chodí v kraťasech, košilích s krátkými rukávy a kabát nosí jen černoši a indové. Moje žlutá bunda je OK.
Nejpodobnější krajina, která mne napadla hned první den, je soutok Sázavy a Vltavy mezi Chuchlí a Zbraslaví. I tady se do stráně, jako tam, šplhají domy.
Bydlení mimo střed města (Downtown, už tomu začínám rozumět) je v rodinných domech. Většinou jsou amerického typu, dřevěné se schody a terasou, ale hodně jich tu je podobných Holandsku, z malých cihel. Všechny jsou ale širší než vyšší, nad okny z venku je jen malý prostor. Vypadají hodně přisraženě. Okolo mají všechny krásně ostříhaný trávník a ten je báječně zelený. Všude rostou listnaté stromy a skáčou veverky. Stromy teď dostaly tu správnou barvu indiánského léta, než jsem přiletěl, tak prý tu bylo překrásně. Opakuji už po sté, že teď stále prší, ale barvy jsou ještě krásnější, tak až přestane, tak prý uvidíme.
Binghamton podruhé
Proč se to jmenuje Binghamton už po dnešku vím. Pozor! Je to ale má teorie, musím ji ještě ověřit v respektovaných pramenech.
Při mé dnešní vycházce, o jejím cíli a průběhu později, jsem na zpáteční cestě narazil na pomníček s nápisem: Nedaleko tohoto místa vedla severní hranice vyměřená Wiliamu Binghamovi jako jeho půda. Do roku 1890 znamenala i hranici města. Bingham? A jeho město? Nevidíte v tom zkomoleninu town, město?
V každém případě je celý tento prostor velice urbanizován, tedy obydlen. Nejsou tu nikde žádná pole, jen lidská sídla, dálnice a ty se dělí na federální, státní, místní a obyčejné cesty. Při některých, ale jen zřídka, jsou chodníky. Proč taky, když tu nikdo pěšky nechodí! Všichni jezdí auty. I veřejná doprava, autobusy, tu jezdí ještě méně než poloprázdné. Přitom je ale kvalita vozového parku dost žalostná. Prorezlé spodní lemy dveří tak, že je skoro vidět dovnitř, nejsou žádnou výjimkou. Přitom je veřejná doprava levná, jedna jízdenka s možností přestupu stojí dolar a pro některé místní polovic. Můžete si koupit lítačku za 35 babek na měsíc. Já o ní uvažoval, ale pak se ukázalo, že na univerzitní průkazku můžu jezdit univerzitním školním autobusem zadarmo. Co na tom, že jezdí jen jednou za hodinu, ne?
Na americké dálnici … podruhé
Budování kvalitní dopravní infrastruktury vede k tomu, že se některé části města naprosto znepřístupní. Když nevíte, kde se dá ta-která dálnice podejít nebo nadejít, jste ztraceni. Včera se mi na vycházce stalo, že jsem šel asi 2 míle po krajnici dvousměrné dálniční přípojky. Nebojte se, nehazardoval jsem! Na poslední světelné křižovatce, kterou si pamatuji, byl v mém směru panáček pro přechod, zatímco v jiných, směřujících na dálnici, byla cedule že „Pedestrians“ mají smůlu. A tak jsem vyrazil. Nebylo to příjemné, auta svištěla kolem, ale v sobotu dopoledne jich až zase tak moc nebylo. Po těch dvou mílích byla další světla s panáčkem a už jsem byl mimo. Moc lidí jsem ale nepotkal. Docela hezkým sídlišťátkem s rodinnými domky ve stráni s uličkami s libými názvy jako Sunrise Terrace (bylo to východním směrem) jsem došel ke kraji lesa. Ale tam další past: cedule s nápisem No dumping! Víte, co to znamená? Já nevěděl, ale srdnatě jsem vyrazil. Přece nemohou zakázat lidem chodit po veřejné cestě do lesa. Hlavou se mi honilo, proč by se v lese nemělo jít pod cenu (dumping). Moudrý jsem z toho nebyl ani proto, že cesta začala prudce stoupat a tak jsem při jednom odpočinku SMSkoval velké Jitce, aby se zeptala Davida. Ten je přeci nejkvalifikovanější, byl tu z nás nejdéle. Jenže, odpovědi jsem se nedočkal. Takže až sám jsem doma zjistil, že jsem neudělal žádnou nepravost. Znamená to, že se tam nemá vyhazovat smetí.
Americká televize
V hotelovém pokoji mám, kromě žehlicího prkna s žehličkou, mikrovlnky, lednice a radiobudíku i televizi. Mor! Najednou nejde těch asi 70 kanálů, které na kabelu jsou, sledovat. A tak sedím, ležím, a přepínám. To mám asi to tátovi, ten dojil rádio, já televizi. Nicméně jsem si za ten týden, už jsem tu týden, našel své oblíbené stanice. Super je například History Channel, který dává celý den strašně zajímavé filmy o nedávných i starších důležitých událostech. Jsou to ale vždycky celé bloky programů, třeba včera o Hitlerových oblíbencích a rodinných příslušnících (taky tam bylo o tom mém oblíbeném Porsche, který se narodil ve Vratislavicích u Liberce, ale tím se, po shlédnutí, moc chlubit nebudeme). Nebo kanál Travel o cestování, kde jde od rána do večera Objektiv. Dneska byl film o Praze. Na několika filmových kanálech jdou jeden za druhým filmy. Největší šok ale pro mne je, že se některé filmy promítají dvakrát i vícekrát za sebou. Bezprostředně. Nebo: že jeden den, nebo dokonce víkend je věnován jedné hvězdě a filmy jdou jeden za druhým, celou noc. Teď zrovna stále mé oko odbíhá od počítače k obrazovce, protože po víkendu s Richardem Gerem a Julií Roberts běží Pretty Woman. Věděli jste, že oni dva spolu natočili filmů na celý víkend? Já ne.
Americká televize podruhé
Jeden sportovní kanál dává každý zápas NY Rangers. Zatím jsem na to koukal v úterý a v sobotu a pokaždé to bylo něco. Přenos začíná hodinu před začátkem samotného utkání a jsou v něm nejdříve nažhavovací rozhovory s hlavními hvězdami, přímé vstupy z kabiny (přirozeně zrežírované), ale přesto pro diváky asi (soudím podle sebe) zajímavé. Mají do toho natočené i reklamy. Všechno se ale točí kolem hokejistů. Nejlepší je reklama, ve které maskota NYR Jágr učí, jak se to řekne česky. Začne to jednoduše: Ranger, tak se ten maskot, malý normální strejda, naprostý nesportovec, ptá. Jak se po vašem, česky řekne něco. A Jágr to řekne. A po pravdě, po Jágrovsku, trochu jakoby se zajíkáním. Na poslední otázku, něco jako jak se máš řekne: to se česky řekne „smrdíš jako prase“. A ten Ranger si to zapamatuje a když potká Ručínského, tak mu to s úsměvem řekne. Ten pochopitelně reaguje hokejisticky, okamžitě. Nemám na tom naprosto žádnou zásluhu, ale, když se na ten hokej dívám a slyším, jak jsou ti Češi (Jágr, Ručínský, Průcha a ještě dva bratři, teď hráli proti sobě) středem pozornosti všech, tak jsem hrd. Jako prd.
BU, to je Binghamton University
Autobusem se k ní jede z downtownu tou nejkratší trasou čtvrthodinu, pěšky mi to trvalo hodiny dvě. Je v lesnaté stráni, teď krásně zbarvené indiánským létem. Ústřední budovou, na kterou jsou všichni hrdi a která jediná je zdaleka vidět (10 pater), je knihovna. Ostatní baráky, je jich určitě přes padesát, jsou jen tří až pětipatrové, každý jiný. Ten můj je beton a sklo, patří Watsonově škole pro inženýrství a aplikované vědy. To podle zakladatele firmy IBM, Thomase J. Watsona (firmu založil ve vedlejším městečku Endicott). Je jen třípatrová, ale každý druhý den se v ní ztratím. Má tři vnitřní schodiště, pokud vím, ale možná víc. Šokuje mě v ní ale něco jiného. Na okna z kanceláře má nárok jen profesor. Všechny laboratoře mají okna na chodby, všechny pracovny jsou bez oken! Šit!
Pokračování příště …
Teď jsem zažil šok! Na hotel mne přijel navštívit můj chlebodárce se ženou (Rus a Američanka). Je mu trapně, že se to tak pomalu rozbíhá a že studentů je málo. Už má řešení. Spolupráce s Prahou je jeho dítětem a tak se snaží. Tak jsem jeho ženě dal, za tu námahu, láhev Becherovky. Tu jsem si schovával na dobu, kdy bude opravdu zle. Snad už tedy hůř nikdy nebude. Teď dávají Fešandu v televizi znovu! Dobrou noc.
(Pro správné zobrazení fotografií je zásadní dobré nastavení Vašeho monitoru. Ujistěte se, že na kalibračním obrázku rozeznáte jednotlivé odstíny šedé, případně monitor přenastavte.)
komentáře [46]
